Základní informace o přelidnění planety Země

Některá základní čísla :

okolo roku 0 našeho letopočtu byl odhadován počet obyvatel planety na 200 milionů. Přelidnění bylo spíše výjimkou, jako v Římě.

v roce 1650 žilo na Zemi cca 500 milionů

v roce 1830  jedna miliarda

v roce 1930  dvě miliardy

v roce 1960  tři miliardy

v roce 2012  sedm miliard (k prosinci 2011 dle statistik OSN)

 

     Planeta Země je již dnes přelidněna nad hranici únosnosti a růst populace spíše zrychluje. Neumíme si s přelidněním planety poradit, protože k tomu nemáme nástroje, které bychom morálně přijímali. V historii lidstva docházelo k přelidnění v určitých civilizacích, například v Římském Impériu, Číně, nebo středověké Evropě. Východiskem byly vždy války, expanze do jiných oblastí světa, nebo morové epidemie, které uvolnily prostor novému růstu. V globalizovaném světě by jak válka, tak epidemie s globální účinností mohla také znamenat konec lidstva, jako takového.

     Kontrola populace se jeví prozatím jako neetická a technicky velmi těžko proveditelná. Pokud by si chtělo celé lidstvo stabilizovat životní podmínky alespoň průměrného pracujícího Evropana, museli bychom již dnes snížit stav celosvětové populace na polovinu, možná na třetinu.

      Výzvy ke změně myšlení a chování člověka, tedy k tomu, aby šetřil zdroje, prostor, vodu, či jídlo, jsou neuskutečnitelnou utopií v civilizaci, tak silně zaměřené na hodnocení úspěšnosti lidského jedince jen podle majetku, vlivu a moci. Musela by zasáhnout silná změna výchozích podmínek pro chování a smýšlení lidí, jako například globální ekologická katastrofa, globální válka a podobně. To mění hodnoty lidí bleskově rychle, někdy ze dne na den. Ale to není řešení, které bychom chtěli dobrovolně přivolávat.

   Stejně tak nejrůznější ekonomické výpočty, kolik čtverečních metrů uživí dnes jednoho člověka a kolik lidí na planetě by mohlo být při dokonalém zemědělství, chovu a výrobě jídla žít, narážejí na přirozenou nedokonalost reálného života. Nikdo se dnes nechová dokonale, lidstvo je velmi rozmanité v názorech, situacích i hodnotách, nikdy nestálo za jednou silně regulační výzvou. Navíc spousta zemědělských ploch je otrávena chemickými jedy, zdroje pitné vody se zmenšují, lesy se sice obnovují, ale rozhodně ne tak rychle, jako se ničí. Rybí populace ve světových mořích a oceánech je na okraji přelovení a oceány samotné jsou otráveny a znečištěny miliardami tun průmyslových odpadů.  Statisticky od stolu spočítat, kolik by se na planetě mohlo ideálně vypěstovat obilí, není cesta realistického provedení. A nezahrnuje spousty věcí okolo, energie, sklady, dopravu, výrobu, kontrolu ... A to, že se ještě kolotoč točí, neznamená, že se dřív, nebo později nezadřou ložiska. Zvlášť, když se nadměrně zatěžuje a neopravuje. Zemědělská půda je na hranici obnovitelnosti, čistá voda se stává nedostatkovou surovinou.

     Jediným současným celospolečensky přijatelným východiskem se jeví expanze ze Země, do vesmíru. Stejně jako vždy v minulosti hnala krize nové osídlovatele z Evropy do Ameriky nebo Austrálie. Technologie i myšlenky k průniku do vesmíru tu jsou již desítky let, dosud chybí vůle a odhodlání se rozhodnout a soustředit tímto směrem zdroje planety. Příčinou je, že celoplanetární krize je teprve na obzoru, ještě neudeřila naplno. Laicky řečeno, "lidi se mají ještě stále příliš dobře" na to, aby stáli o takovou změnu. To se ale může změnit i v řádu několika málo let.

     Podle Wikipedie i jiných médií sice směřuje světový trend k rychlému poklesu porodnosti a někteří odborníci předpokládají, že se do roku 2060 světová populace stabilizuje na přibližně 10 miliardách a začne klesat. Tomuto scénáři ale nesedí dynamický ekonomický rozvoj Indie a Číny a také prodlužující se průměrný lidský věk. Nejde jen o samotné omezení porodnosti, nebo prostý součet lidských jedinců na planetě. Velmi silnými faktory je touha obyvatel rozvojových zemí vyrovnat se svým ekonomickým standardem obyvatelům Ameriky, či Evropy a také faktor rychle stárnoucí populace. Každý lidský jedinec je veden k přesvědčení, že měřítkem jeho životních úspěchů je ekonomický blahobyt. A touha dožít se co nejvyššího věku je zakodována v samotných lidských genech. Přelidnění planety, to není jen číslo, součet obyvatel. To je především trend většiny obyvatel mít se majetkově a ekonomicky stejně dobře, jako bohatší menšina a proto se decimují zdroje planety bez ohledu na budoucnost.

     Bohužel ale zdroje planety, tedy schopnost pěstovat stravu, zásoby pitné vody a další surovinové zdroje, například dřeva, uhlí, ryb, zemědělské ornice, nebo ropy již nebudou stačit ani dnes, pokud by se například všichni obyvatelé rozvíjející se Číny a Indie rozhodli mít se "tak dobře", jako třeba obyvatelé České Republiky. A to je současný trend rozvojových zemí. Ne jen "nemít hlad", ale mít se "dobře" v západním stylu.  A kdo by jim to také mohl mít za zlé, když je neustále očkujeme reklamami, že úspěšný, znamená jen a jedině bohatý. Mít vše, co bych mít mohl, znamená, že jsem jako člověk v životě uspěl. Kázat lidem, vyrůstajícím v takovém trendu o regulaci čehokoli, od hromadění věcí po porodnost, nebo o šetřivosti, střídmosti, či ekologii jde přímo proti sobě.

     Někteří odborníci namítají, že tato planeta je schopna uživit i více obyvatel, než dnes, když omezíme plýtvání jídlem. Argumentem je, že více než polovina celosvětově vyprodukovaného jídla končí v odpadcích a že nepěstujeme jídlo tak výkonně, jak bychom mohli. Ale ani zde to není vše tak jednoduché. V odpadcích končí sice jídlo, vyprodukované skoro všemi světadíly planety, ale jen v cílových zemích, jako je USA, nebo Západní Evropa. Není reálné předpokládat, že obyvatelé rozvojových zemí, trpící již dnes hladem, více než polovinu svého jídla vyhodí do odpadkových košů. Je zde částečná cesta nápravy, co se děje, není dobré, ale samotné řešení to také není. Zde se překrývá několik desítek faktorů a přístupů, které se vzájemně propojují a ovlivňují a vytvářejí celkový obraz nerovnoměrné situace.

      Stejně tak je argumentováno tím, že vzrůstající populaci doprovází růst technologií, které tuto populaci uživí. Možná, že ano, ale do jaké hranice se tím budeme ohánět v alibistickém postoji, že je vlastně vše v pořádku? Nejde přeci jen o to, zda seženeme něco k jídlu a zda to bude z továrny na řasy, nebo ne. Jde o to, že se dnes už nikdo neodváží vykoupat se ve znečištěných řekách, že se z přírody neustále ukrajuje po čtverečních kilometrech pro další sklady a dálnice, že už nikdo raději nemyslí na to, co za vodu pije, ať už z kohoutku, nebo z pet lahve. Technologie pro jakékoli uživení deseti miliard lidí také nejsou zdarma, někde musejí čerpat zdroje, prostor, energie, dopravu a pod .... Nejde jen říct, že ta, nebo ona technologie bez problému lidi uživí a mít vše za vyřešené. Vše má svou druhou stránku mince. Možná nahradíme v příštích letech energii z ropy jiným, novým zdrojem, ale nahradíme také rostoucí ztráty zdrojů čisté pitné vody? Nebo zemědělské půdy nepřesycené chemickými hnojivy? Tak rychle asi vývoj technologií a jejich realizace v globálním měřítku celosvětově stačit nebude, možné by to bylo jen v menších uzavřených koloniích pro bohatší.

     Další odpůrci přelidnění argumentují historií, kdy se již vícekrát lidstvo v určitých civilizacích děsilo přelidnění. Za vzor je uváděna Francouzská revoluce, Anglie na počátku 17. století, kdy lidé emigrovali do Ameriky. Již Euripidés byl prý přesvědčen, že Trojská válka vznikla z "nestoudného nadbytku lidí". Ano, chápu tyto argumenty. Ale nelze na nich stavět dnes. Byly to argumenty jedné z více civilizací na planetě a bylo kam jít. Dnes je totiž, poprvé ve své historii, lidstvo na celé zeměkouli propojeno globálními informačními technologiemi "on-line" a my vidíme, že se obyvatelé celé planety potýkají více méně se stejnými problémy. Již není na této planetě prázdné místo, kam expandovat. Možná s velkými náklady na přežití na Sibiř, do Antarktidy, nebo na oceánská dna. A pak je tu čekající a dosud prázdný vesmír, v prvních krocích alespoň Měsíc a Mars.

     Přelidnění planety je dnes daným faktem, bavit se lze pouze o dopadech a důsledcích. Nejde přeci jen o to, aby na Zemi mohlo žít co nejvíc lidí ve svých bytech a měli co jíst. Důsledkem chování lidstva je i vyhubení mnoha živočišných druhů a stálé zmenšování přirozeného prostoru pro ty, které ještě přežily. Rád bych žil na planetě nejen s lidmi, ale i s rybami, zvířaty, či ptáky co nejvíce druhů, rád bych se prošel v hlubokém lese a dýchal vzduch vonící hlínou, pryskyřicí a jehličím. Rád bych si v parném létu vzal plavky a vykoupal se ve Vltavě, nebo Labi, aniž bych hned nemusel utíkat domů do sprchy ze sebe smýt chemikálie a jedy.

     Extrémistické názory uvažují o násilné kontrole populace a porodnosti. V médiích jsou prezentovány názory, jako přidávat do pitné vody látky, vyvolávající u žen neplodnost (P. Ehrlich a J. Holdren: Ecoscience), nebo podmínit početí nového dítěte souhlasem státních úřadů. Věřme, že k tomu snad nikdy nedojde. Přelidněnost totiž není jen otázkou porodnosti dětí, ale i vyššího věku, kterého se lidé dožívají. Místo důchodu budeme snad babičky a dědečky posílat do plynové komory? A od jaké věkové hranice? Nerad bych se dožil doby, kdy by se tyto návrhy někde na této planetě projednávaly se vší vážností.

     Jak se problematika přelidnění projevuje na nás, obyvatelích České Republiky?  Zatím nepříliš a v důsledních, jejichž příčiny jsou kombinací více faktorů. Co ale pociťujeme všichni, je, že mít dnes dítě je čím dál dražší a hodně mladých lidí se mít dítě bojí právě z důvodu ekonomické náročnosti. Bydlení je také čím dál tím dražší, ceny bytů stoupají do miliónových sum, stejně jako stoupají ceny pronájmů a energií. Dražší je také všeobecně jídlo a oproti stoupající ceně cítíme rychle se snižující kvalitu. Až v příliš velkém procentu sortimentu obchodů s potravinami jsou kontaminované suroviny, nebo nekvalitní až zdraví škodlivé náhražky. Možná se globálně otrávíme dříve jídlem, než nedostatkem životního prostoru.

     Je také mnohem více starších lidí, nepracujících lidí, lidí na státních podporách a lidí ve státní správě, kteří se na užitkové produktivitě společnosti nijak nepodílejí. Otázkou není, jak dobře, nebo špatně se máme dnes, kdy ještě málokdo trpí opravdu hlady, nebo umírá na nemoci ze zanedbání, či chudoby. Otázkou je, jak dlouho ještě tento stav vydrží, když je už docela dlouho udržován jen díky rostoucímu a zrychlujícímu se zadlužování celého státu. To je realita, která před námi stojí a jen tak sama neodejde, i když zatím děláme, že se nás to netýká. Žít si uspokojivě na dluh nejde do nekonečna.

               Martin Daniels TV

 

zpět na :     Úvod       Krize       Přelidnění